Jizerská padesátka startuje opět Bedřichovskou třicítkou
6. 1. 2012
Je pátek 6.1.2012 a v Bedřichově se sjíždějí příznivci běžeckého lyžování. Jejich cílem je změřit své síly s ostatními v úvodním závodě 45. Jizerské padesátky na 12. Bedřichovské třicítce. Před závodníky z celého světa stojí třicetikilometrová trať. Dnešní závod se jede volnou technikou.
Na stadionu panuje předstartovní atmosféra, u stánku s výdejem čísel se tvoří menší fronty. Však se taky na dnešní závod přihlásilo 565 závodníků. Na stadionu je mnoho reklamních stánků. Je možno si koupit energetické přípravky od Enervitu nebo se zajít podívat do stanu známé čokolády Toblerone. Je tam také možno vidět elitní lyžaře, jak testují lyže. Ostatní závodníci mají většinou jen jeden pár lyží, které mají z domu napuštěné parafinem nebo si je právě nechávají mazat od profesionálů ve stáncích firmy SWIX. Čas startu se blíží, závodníci se začínají intenzivně rozcvičovat. Věci si dávají do žlutých pytlů označených startovními čísly. V rozhlase se ozývá, že se mají závodníci dostavit na start. Nervozita stoupá! Poslední přebytečné oblečení je odkládáno do pytlů, které jsou následně uschovány pořadateli.
Startovní pole je rozděleno podle výkonnosti do tří vln. Časový interval mezi vlnami je pět minut. Pět minut do startu! Teď je ještě třeba se hýbat, aby člověk nebyl na startu zmrzlý jako rampouch. Za dvě minuty start! Minuta do startu! Teď už mají všichni nazuté lyže a hole. Nervozita stoupá. Třicet vteřin! Start! Je to tady! Další ročník Bedřichovské třicítky byl odstartován. První vlna vyrazila na trať. Po sto metrech nastává první a snad jediný problém. Šířka cesty se zužuje na polovinu. Je to k nevíře, ale závodníci se až zastavují. I když se tu přes léto rozšiřovalo, vypadá to tady jako ve špičce na pražské Jižní spojce. Po chvíli se však startovní pole natahuje a stoupá se na Novou Louku. Jsme asi v polovině stoupání a vedle se připojuje souběžná stopa. Hrstka odvážlivců do ní přejíždí přes dvoumetrový pás prašanu. Toto rozhodnutí se jim vyplácí! Ve volné měkčí stopě předjíždějí jednoho závodníka za druhým. Asi čtyři kilometry po startu se již objevují větší mezery mezi závodníky. Závodníci, kteří přišli na start později, se derou dopředu a ti pomalejší, kteří si stoupli dopředu, se začínají neúprosně propadat průběžnou výsledkovou listinou.
Na šestém kilometru začíná tříkilometrové stoupání na Rozmezí. Nezkušení bruslaři, kteří přepálili začátek, odpadají a před ně se dostávají zkušení a trénovaní borci. Kopec rázem mizí před očima a místo pohledu do krajiny se do vyčerpaných závodníků pouští silný vítr. Naštěstí už nesněží. Drobné vločky sněhu totiž v kombinaci se silným větrem dokážou na tváři vyvolat velmi nepříjemné pocity. Do rána zde nasněžilo třicet centimetrů sněhu. I přes snahu pořadatelů není sníh udusán na tvrdo, a proto je dnes bruslení fyzicky namáhavější než jindy. Závodníci začínají taktizovat. Schovávají se za sebou, aby se proti větru zbytečně ještě více nevysílili.
Přichází první občerstvovací stanice, kde proudem teče teplý iontový nápoj. Ještě něco na zub a jede se dál! Nejhorší kopec byl již zdolán, nyní následují kratší sjezdy a rovinky. Už se tolik nepředjíždí. Tvoří se skupinky, kde se lyžaři navzájem popohánějí.
Na dvacátém kilometru je další občerstvovací stanice. Protože po ní následuje výjezd na Olivetskou horu, je potřeba nabrat ztracené tekutiny a ionty. Diváci povzbuzují a navozují tak výbornou atmosféru akce, na které nakonec odstartovalo 498 závodníků. Přichází stoupání, které je jako mixér na pořadí. Desítky závodníků odpadají, jiní chytají druhou mízu a derou se kupředu. Následuje sjezd. Cenné vteřinky teď může lehce dohnat ten, který investoval před závodem čas do parafinování lyží. Závod vrcholí. Po dlouhé rovince se trať napojuje na širokou magistrálu, kde se dá bez větších omezení předjíždět. Jede se doslova na krev. Přichází sjezd na stadionek. Do pořadí ještě promlouvá kvalita a připravenost lyží.
Je to tady! Cílová rovinka. Krásný pocit. No, tedy pokud vám někdo nefuní na záda a vy pak nemusíte na posledních metrech obhajovat svoji pozici. Cíl! Přichází zasloužený odpočinek.
Závodníci zouvají lyže, berou si čaj od krásných brigádnic firmy ČEZ a míří do vytápěného stanu, kde na ně čeká teplý guláš s chlebem a čaj. Dobrý pocit ze zvládnutí tratě u většiny závodníků po chvíli vytlačuje myšlenka na nedělní závod klasickou technikou. Aby se tu tedy za dva dny mohli předvést opět v plné síle, požívají regenerační nápoje a tyčinky.
A kdo že to vlastně dnes vyhrál? Všechno bylo při starém. Zvítězil již po páté Jiří Ročárek v čase 69:27, v ženách byla (stejně jako loni) první Jitka Pešinová časem 81:20. Závodu se letos zúčastnilo nebývale velké množství závodníků nejen ze států střední Evropy, ale i ze Skandinávie, Pobaltí, Ruska, Francie, Švýcarska, Itálie, a dokonce i z Izraele.